Leden 2016

Jak jsem dorazila domů

9. ledna 2016 v 16:45
Paráda, takže letadlo z New Yorku mělo odlétat v 9:30, jenomže jsme čekali na pár cestujících, takže jsme vyletěli tak o hodinu později, pro mě to však znameno jediné, že už jsem veděla, že z Londýna do Prahy budu letadlo chytat hodně špatně. Ten sedmihodinový let utekl rychle, spala jsem, koukala na film o Amy Winehouse a poslouchala písničky. Do Londýna jsme dorazili v 10:22 a letadlo mi letělo v 10:30, takže jasně, že mě uletělo. Šla jsem si zařídit novou letenko a musela jsem si tedy počkat 3 hodiny na další let. Do Prahy jsem dosedla v 6 hodin.

Vyzvedla jsem si kufry a už jsem pádila "no šla velmi pomalu, protože jsem táhla milion kufrů" do haly, kde na mě čekali rodiče. Samozřejmě, že jsme si všichni pobrečeli, přece jen to byl rok. A uvědomila jsem si, jak jsem strašně ráda, že jsem doma. Doma na mě čekala ségra a neteř. A naše malá mě tak objala, až mě rozplakala. Je teď strašne veliká, za ten rok hrozně vyrostla a je i taková už správná chytrolínka. Rozbalila jsem si dárek od ségry k Vánocům a byly to puzzle New Yorku, které složila a nechala zasklít.

V čtvrtek jsem se jela podívat za babi a dědou.
V pátek jsem odpoledne jela do obchodního centra, protože jsem si musela zase zařídit paušál a koupit iphona, kterého jsem musela rodině vrátit, ale já už jsem si na něj tak zvykla, že už nic jiného nechci. Domů jsme přijeli pekně pozdě, takže jsem měla asi 30 minut se připravit na maturák, kterýměla moje kamarádka Simča maturák a moc jsem si to s kamarádkama užila. Jak bylo skvělé je viděť. Měla jsem trochu strach jaké to bude s kamarádama a je to jako kdybych nikdy neodjela. Maturák byl krásnej a Simonce to moc slušelo. A my se parádně bavili.
V sobotu jsem se jela podívat za babi a tetou.

Teď mě čeká spoustu zařizování, musím na zdravotní na úřad práce.

How saying goodbye is so so hard...

6. ledna 2016 v 13:48 12. měsíc
4. ledna měla probíhat Goodbye dinner, rozlučková večeře, ale nakonec se z toho vyklubala před-rozlučková, protože všichni se ještě rozhodli za mnou dorazit 5. ledna v úterý, v den odletu, do Starbucksu. Nakonec jsem se tedy jen loučila s Julií (z Polska), s Robin (z Jihoafrické republiky) a Danielem (z Kolumbie). Julie byla první au-pairka co jsem potkala v Chappaquě a vzala mě na první meeting, s Robin nikdy nezapomenu na naše zpívání Taylor Swift v autě (možná, možná video přidám) a Daniel, náš sladký Daniel :)

Večer jsem se musela rozloučit s host dadem a děcka, já se normálně rozbrečela aboslutně jsem s tím nepočítala, protože ano byl to můj HD a bydlela jsem s ním po jednou střechou rok, ale zase tak moc časo jsem ho neviděla, když chodí do práce, když já spím a vrací se, když já odcházím ven. Ale normálně jsem se rozbrečela. A od té chvilky to šlo se mnou z kopce. Šla jsem do pokoje a brečela a brečela a brečela....

A ráno se šlo pro poslení bagel a do starbucksu - první s kým jsem se musela rozloučit byl Angie z Brazílie, moje láska :), okey přiznávám, že jsem měla menší crush na začátku, ale stal se z něj takovej super kamarád a když upřímně lidi z Evropy a z Jižní Afriky jsou rozdílní s Angiem to tak nebylo. Byl to fajn kamarád a i když občas nějaké to drama přišlo, vždy se to uklidnilo...a Andree z Dánska, která mimochodem taky jede tenhle týden domů, protože šla do rematche a rodinu nenašla.

Pak dlouho nic (pozn. brečela jsem tak průběžně, i když jsem se neloučila) a pak přišlo rozloučení s Annou H z Německa, která jsem přiletěla teprve v červenci, takže by se nezdálo, že jsme až takové kamarádky, ale když ona je taková super duše a skvělá kamarádka a nikdy nezapomenu na naše úterní playdates, i když si děti spolu moc nehrály, ale co, my si mohly povídat :) nebo náš výlet na Niagáry. Kevin, Anny přítel mi viděl, tak jel domů pro Kinder čokoládky, abych měla něco na zahnání smutku.

Další na řadu přišel Erwin, který před 12 musel jet vyzvednout svého host kida, no to už jsem prostě nezvládala brečet a přišli k tomu takové ty hrozné vzkyky :D to jsem ale podrobná co. Erwin, moje zlato australský, prostě on tu byl jako jeden z těch první, proto jeden z mých největších kamarádů. A to jsem si s nim už prožila loučení dvojí, když jel domů (ehm...na dlouhé povídání), ale nikdy to tak nebolelo, protože já jsem pořád zůstávala, obklopená kamarády. Erwin mi slíbil, že mi domů pošle dárek, tak to jsem moc zvědavá.

12:30 a můj čas jet se blížil, ale já prostě nechtěla, aby hodinky tenhle čas ukázaly, bohužel ukázaly. Jako první přišla na řadu Anna, moje Anna, ta stará Anna z dredama a ta nová Anna z krátkýma vlasama co je tak moc roztomilá. To ona se mnou přiletěla ve stejný den a jaký mi jsme si prožily trapné začátky. V autobusu z tréninkové školy, jsme si pomálu neměly co říct a teď patří k mým nejlepším kamarádkám. Dostala jsem také od ní dopis na přečtení v letadle. Další na řadu došel Marc. Marc je taková moje epizoda sama o sobě, ale to tu nechci řešit. Dostala jsem od něj čokolády a další dopis do letadla, kde část napsal dokonce v češtině :) cutie. Amanda z Austrálie přišla další na řadu, jak já jí mám ráda, protože je svá, a nedá si nic líbit a nebojí se něco říct. Pak jsem řekla ahoj Kevinovi, který je absolutně jiný, než co by si o něm lidi myslely a já jsem tak ráda, že zrovna chodí s Annou H. A Charlotte.

Flo a Thea, tahle dvojka byla moje na závěr, protože doma u mě nikdy nebyl, tak jsem ještě do 2 jela k Thee. Jasné, že loučení s Theou bylo hrozné, přece jen ona a Anna jsou mé nejlepší kamarádky, na život a na smrt. A pak mě Flo, můj nejbližší kamarád z Dráždaň, u něj se nebojím, že by jsme se neviděli, Dráždany jsou opravdu kousek. Ale přece jen nám pár slz uteklo.

Domů jsem dorazila ve 2 a moje HM dorazila se Z, no a jasné, že mi pár slz ukáplo, protože Z prostě byla nejroztomilejší a tak trochu nechápala co se děje. Odvezly mě do White Plains k hotelu, ve kterém mě vyzvedával shuttle a vezl mě na JFK, letiště. Jasná, že jsem brečela a fňukala celou cestu na nádraží, že mě spolujezdkyně (jedna) měla asi dost, ale co. Na závěr jsem byla ráda, že jsem cestou na letiště viděla skyline (jak to říct česky -linii New Yorku ??) nevím....

Teď přidám ty hrozné, ubrečené fotky, ale co, o tom to je.



Z loučení ve Starbucksu

Silvestr v New York City

4. ledna 2016 v 20:24 12. měsíc
Jak já se těšila na Silvestr, který prožiju v New Yorku. Měla jsem takové dva plány a) jít do klubu b) jít na Times Square a mrznout :D haha, asi víte co vyhrálo. Díky promoterům jsme celá naše parta koupili lístky do klubu/baru na 33. ulici za 110 dolarů (nebylo to nejlevnější), jestli to stálo za to taky nevím, protože klub byl opravdu malej, ale já si to neskutečně užila, protože jsem byla s kamarádama.

Takže můj den začal tak, že jsem od 8 do 11 pracovala. Pak jsem si šla dát sprchu a ve 12 už mě vyzvedávala Barča s Annou. Jelo se nakoupit nějaké to občerstvení, protože jsme se všichni připravovali u ní doma. Okolo 5 pak přijel Flo a Thea. Všichni jsme se začali čančat (kromně Floa) a vlak do City nám odjížděl v 7:10, takže času bylo dost, ale samozřejmě jsme v závěru nestíhali. Všichni jsme se sešli na nádraží a i moje Thais (z Brazílie), která tady s náma byla nějakých 5. měsíců, ale pak šla do rematche a teď bydlí v Bostonu.

Do klubu/baru jsme dorazili kolem 9 hodiny a upřímně jsem čekala trochu víc, protože klub byl opravdu malej, jen taková delší místnost, fakt nic velkého, pak po schodech nahoru, tam byla ještě jedna místnůstka s jedním gaučem!! a terasa, ze které jsme prý měli vidět spadnutí koule na Times Square, se nekonala, teda terasa byla tak pro max 50 lidí, ale koule nebyla k vidění, ale zato byl parádní výhled na Empire State Building, to pak uvidíte na fotkách.

Hudba taky stála za prd, ale víte co, já si to užila i tak, protože tam byli všichni, úplně všichni kamarádi a tím pádem mě to za to stálo. ps...měli dobré šampáňo :D
My jsme připraveni ↑
Cesta vlakem ↓

Aline (Anny H. kamarádka), Eliseu (Thais přítel), Thea, Erwin, Thais, já, Amanda, Flo, Angelo
Anna H, Anna K, Barča a Kevin

Domů jsme přijeli kolem 2, proč nechci psát. Já, Barča a Flo jsme si povídali asi do 5 hodin a já už vstávala v 9, protože jsem prostě nemohla spát. Okolo 12 jsme si dali snídani. A Flo mě pak okolo 5 odvezl domů, protože už v 6 jsem začínala pracovat do 11.

Poslední týden jako au-pair v USA

4. ledna 2016 v 19:57 12. měsíc
Pondělí - Anna (z Rakouska) se mi konečně vrátila domů (trávila Vánoce u prarodičů v městě asi 2 hodiny ode mě), takže hned ráno jsme šli na bagel (náš oblíbený) a pak do Starbucksu. Pracovala jsem od 2 do 6, pak jsem se šla připravit, protože můj kamarád Kevin (z Německa) slavil 21 a šlo se do restaurace Cheescake Factory. Anna (z Něm) a Kevin mě vyzvedli po 7 a už se jelo, na nádraží se vyzvedla Amanda (z Austrália). Poté dorazili další - zástup němců Charlotte, Natalia, Lena, Julia, Marc, z Rakouska Erwin a moje Thea z Dánska. Mezinárodní skupinka. K večeři jsem si dala kuřecí plátek s parmežánem a br. kaši. Jaká mňamina. Domů jsem dorazila kolem 12, protože jsme vezli Amandu do Bedfordu, kde bydlí (asi 30 minut od Chappaquy, kde já bydlím) :D Málem jsem zapomněla poznamenat, že na cestě domů začalo sněžit.



Úterý - ráno jsem se probudila kolem 10 a je lehce nasněžíno, nic velkého. Přišla jsem na to, že nemám auto, takže plány s Annou šli do pryč :) ale tak je pouze přesuneme na středu. Pracuju od 1:30 do 10:30, s tím, že až malou po 7 uložím, tak že začnu balit, abych přišla na to, jestli potřebuju ještě jeden kufr, jakože už teď vím, že jo :D

Středa - píšu článek 4. ledna a nějak si nepamatuji :D

Čtvrtek + Pátek - Silvester (článek napíšu zvlášť)

Sobota - v sobotu byl můj poslední pracovní den, pracovala jsem od 2 do 11. Bylo to náročné, ale já si to s malou užila.

Neděle - na naděli byla naplánovaná večeře na rozloučenou s rodinou. Začali jsme ve 4:30: jako první přišel na řadu dort, na kterém bylo napsáno Všechno nejlepší pro mého host dada, protože má 5. ledna a narozeniny a děkuju pro mě. Potom jsem si chvilku pohrála s malou a jelo se na večeři do restaurace Beehive, kde jsem si objednala kuřecí wrap (nic moc). Večer jsem nakonec ještě v 9 jela do Starbuckus, kde byli Amanda, Kevin, Anna, Jesper, Robin a Marc.