Jak tohle prožívám.

13. prosince 2015 v 4:21 |  12. měsíc
S dnešním dnem mi zbývá 25 dní to odletu a chci se tak trochu vypsat o tom, co právě citím a od čeho je blog :)

25 dní to je prostě hrozný číslo a ono je to číslo den ode dne horší, ale zároveň lepší. Kdo tohle nezažil, tak to asi nepochopí. Na jednu stranu se strašně těším domů. Už si prostě představuju, jak to letadlo dorazí do Prahy a já se rozběhnu za rodičema, jak se rozjedu za rodinou. Až si zajdu na kavíčko s kamarádama. Třeba hned 8. ledna jdu na maturák kamarádky Simčy a už se neskutečně těším. Pak je tu, jak já se na to těším, až půjdu zpátky do E.B.T.S. Protože ebts je má druhá rodina a i když se to tam teď změnilo, doufám, že mě přijmou a vše bude šlapat, tak jak šlapalo. Svůj život bez tancování a bez ebtsácké rodiny si prostě nedokážu představit. Na všechno se hrozně domů těším, až prostě začnu ten svůj staro-novej život.

Pak je tu ale ta horší stránka, ta ve které opouštím tohle tady (pozn. slzy v očích). Přes všechno špatné, to tu miluju. Jak mě se bude stýskat po mojí malé. Ve čtvrtek jsme jely nakoupit a já tak stála na červené a přemýšlela jsem nad tím, že už za měsíc budu doma a prostě malou na hodně dlouhou dobu neuvidím. A jen tak jí říkám dozadu Ahoj, jak je? A jen to její "Háj" s rozomilým úsměvem mě stačilo k tomu, aby mi ukápla slza. (pozn. už slzím). Pak jsou tu kamarádi a já si to bez nich prostě nedokážu představit (pozn. a už řvu a nevidím na klávesnici). (pozn. po pětiminutové pauze co jsem se vybrečela píšu dál). S pár lidma jsem si vytvořila takový pouto jako s nikým v ČR a tak moc mi ty lidi budou chybět. Tady nás od sebe dělily minuty, v Evropě to budou hodiny a další skupina lidí mi zůstane stále v USA. Já prostě nevím, jak tohle zvládnu. (pozn. a brečím zas).

Dnes jsem vedla konverzaci s Marcem o tom, jak je úžasný, že se tu prostě bavíš s lidma, se kterejma by si se v životě nebavil doma, protože tady ti prostě nic jiného nezbývá a ty vlastně přijdeš na to, že toho člověka nemůžeš škatulkovat podle toho ja na pohled vypadá, protože občas si myslíš, že ta osoba je namyšlená kráva a postupně přijdeš na to, že ta kráva je vlastně úplně normální holka. :) Hrozně mi to tady otevřelo oči.

Na 100% vím, že jsem se změnila. Věřím tomu, že ze 3/4 jsem jinej člověk. A už se nemůžu dočkat až se vrátím domů s tím jaká teď jsem, protože vím, že jsem lepší osobou, než jsem byla. Vím, teď co je důležité. Vím, jak chci trávit svůj čas a jak žit svůj život.

NIKDY NIKDY NIKDY nebudu tohohle roku litovat. Nevzalo mi to rok v Čechách, ano zmeškala jsem pár věcí a nemohla jsem pár věcí udělat, ale rok tady mi dal zkušenosti, nové kamarády, v angličtině jsem se posunula na úplně jiný level, vzpomínky, procestovala jsem půlku Ameriky. NIKDY nebudu litovat a jestli někdo o něčem takovém přemýšlí. DO IT. Udělej to!!! Nebudeš litovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama