Tak se zas vidíme po roce...

27. prosince 2016 v 21:21 | dee
Už je to delší doba, co jsem na blog něco psala. Původně jsem plánovala v blogu pokračovat, jen nebylo o čem psát, o něčem co by bylo zajímavé. Překvapuje mě, že blog stále každý den navštěvuje cca 5 lidí, občas i více, proto blog neplánuji mazat, přece jen někdo si rád přečtě příběh jedné české au-pairky. O tom ve článku mluvit nebude.

V USA jsem získala spoustu přátel z celého světa, jediné co nám "stojí" v cestě je vzdálenost, ale i ta se dá občas překonat, jako právě 27. prosince 2016. Thea, moje kamarádka z Dánska právě překročila hranice České Republiky a je na cestě za mnou do Zbůchu, neuvěřitelné. Její kamarádka se rozhodla strávit Silvestra v ČR a tak nemusela utrácet za letenku a z Dánska jedou autem. Asi tak za hodinku, v 10 hodin by tu měla být a já tomu stále nedokážu uvěřit. Tak moc se těším, naposled jsme se totiž viděli 4. ledna, v den kdy jsem opouštěla Spojené státy a že to loučení bylo strašné. Zatím vůbec nevím jak naše české dobrodružství bude vypadat, ale ono zas tak dlouhé nebude ....30. prosince totiž nasedáme do vlaku směr Vídeň za Annou, naše kamarádka z Rakouska (se kterou jsem v tom byla od úplného začátku - od tréninkové školy), kde strávíme Silvestra a 3. ledna se zas vrátím domů. Neuvěřitelně se na následující dny těším a až se vrátím tak Vám určitě napíšu jak vypadalo naše setkání skoro-po-roce a jaký byl můj výletík do Rakouska.

Musela jsem se někam vypsat, protože jsem neuvěřitelně natěšená :)


..na závěr Vám chci popřát krásného Silvestra, moc to nepřěžeňte, do Nového roku vykročte správnou nohou a splntě si každičké malé i velké přání, které máte. A tak jak říkalo moje facebookové motto celé moje au-pairovské dobrodružství - She believed she could so she did - tak tomu věřtě, protože když budete věřit, že můžete, tak to dokáže
xoxo
Dee
 

Pár měsíců po příletu...

29. února 2016 v 11:23
Takže za pár dní to budou dva měsíce co jsem se vrátila domů z pobytu v USA a určitě Vás zajímá (možná nezajímá) jak jsem na tom). Takže hezky postupně...

MOJE RODINA - jak už víte z předchozího článku. Rodiče si pro mě jeli na letiště, nějaké ty slzičky se konaly. Doma na mě čekala ségra s neteří a o víkendu jsem se rozjela navštívit prarodiče. Já nebyla ten typ au-pair co utíká od svého životě, protože to doma neni ono. U mě to byl prostě jen sen, o kterým jsem strašně dlouho snila a přála si splnit, co mi bylo tak 12. Všichni můj sen podporovali, i když nemůžu říct, že byli zrovna 2x nadšeni a moje mamina celý ten rok nesla hodně špatně. Ale teď jsem doma a jsou na mě pyšní, že jsem to zvládla, protože 2x jednoduché to nebylo.

PAPÍROVÁNÍ - samozřejmě po příletu mě čekalo spousta papírování - čekala mě cesta na pojišťovnu, kde jsem musela odevzdávat potvrzení o tom, že jsem byla v USA pojištěná. Po pár výměnech z cultural care jsem papír měla, takže jsem jim ho mohla poslat. Dále Úřad práce - kam samozřejmě všichni rádi chodí. Já paní oznámila, že si budu shánět brigádu + se hlásím na vysokou školu.

BUDOUCNOST - hned jsem se vrátila do tanečního studia EBTS, kde pracuju jako trenérka a zároveń tančím v dospělácké kategorii. Tenhle koníček mě naplno zaměstnává, jelikož každý den trávím ve studiu svá odpoledne. Samozřejmě od toho se odvýjí, že si nemůžu najít jen tak práci, protože potřebuju odpoledne volna. Po asi měsíčním hledáním jsem narazila na inzerát, že se hledá prodavačka do stánku s bižuterií na max 20. hodin týdně, pro mě ideální, plus si můžu říct, kdy můžu a nemůžu. Zatím mám za sebou pouze za školení, ale tuhle středu už jdu poprvé sama na ranní. Tak držte palce, ať je vše ok. A v neposlední řadě jsem si podala přihlášku na vysokou školu - JEDNU - takže buď to vyjde a nebo ne, ale pak jsem v ...
Hlásím se na pedagogickou vysokou školu na obor anglický jazyk. V červnu budu dělat přijímací zkoušky, tak uvidíme, jestli mi ten rok k něčemu byl.

KULTURNÍ ŠOK - u mě nenastal. Četla jsem spoustu článků či příspěvků, jak se holky vrátí a chtějí hned odjet. To se u mě teda rozhodně nekonalo, ale jak už jsem řekla, já neutíkala do au-pair programu, protože jsem v ČR neměla co dělat, kdybych neměla tanečák a měla dřepět celé dny na zadku, tak taky jedu asi do Anglie nebo někam. Jasné, že je to v ČR jiné než v US, ale jsem tak zaměstaná, že to nestíhám pobírat.

V USA - s rodinou v kontaktu nejsem, jen mám teď host mom v přátelích, abych alespoň viděla, když přidává fotky s malou. Ta mi teda strašně chybí, ale když se v emailu zeptám jak se mají a žádná odpověď, tak to nebudu řešit. Kamarádi a kamarádky z usa: s holkama jako Theou (Dánsko) a 'Annou (Rakousko) si neustále píšu, skypujeme, plánujeme jak pojedeme do Dánska ...s ostatníma si občas napíšu, liknu nějakou fotku, ale nic moc...přece jen ale Anna a Thea byly moje největší kamarádky a jsem ráda, že s nima to jen tak neskončilo a neskončí.



Jinak chci poradit au-pairkám co přijedou domů, ať si hned najdou něco, co je zaměstatná a určitě se jim nebude tak stýskat po USA.


Pár fotek z mého života v ČR
MOJE EBTSácká rodina

S kočkama na plese (samozřejmě na sobě mám šaty z USA - Forever 21 - za 7 dolarů no nekup to)

A kdo pamatuje na superstar - tak u nás na plese byl jako host vítěz 2. ročníku Vlasta Horváth

Au-pair život - Tréninková škola

29. února 2016 v 11:00 |  1. měsíc
S ročním zpožděním jsem dala dohromady video z tréninkové školy, na kterou přijíždí každá au-pair z Cultural Care hned po přistání v New Yorku.

 


Pár informací

11. února 2016 v 22:48
Omlouvám jsem se, že jsem se teď odmlčela, ale prostě potřebovala jsem si svůj život v ČR dát zase trochu dohromady. Určitě plánuji přidat nějaký články o po-au-pair životě a kdyby vás něco zajímalo, tak můžete napsat na andrea.kantovaa@gmail.com nebo ask (odkaz v menu) stále funguje. Plánuju taky pro Vás dát dohromady pár videí. Přišla jsem na to, že mám pár videí z tréninkové školy, které bych chtěla dát dohromady, pak něco z new yorku a určitě také nějaké povídací video o au-pair programu.

Vše čekejte brzy a sledujte tady nebo na fb stránce, která je taky stále v provozu Dee v USA (odkaz v menu).

Vlog z výletu na Niagárské vodopády

11. února 2016 v 22:45 |  9. měsíc
Na začátku října jsem se podívala do Kanady a to přesně na Niagárské vodopády, kam jsem vyrazila se školou, na které jsem studovala a získala tak certifikát za 45 hodin studia + výlet za 485 dolarů = cca 11 tisíc. Na pokoji jsem byla se svojí kamarádkou Annou z Chappaquy a dvěma australankama. Ale co Vám to tu budu vyprávět - přečtěte si článek ZDE.


Jak jsem dorazila domů

9. ledna 2016 v 16:45
Paráda, takže letadlo z New Yorku mělo odlétat v 9:30, jenomže jsme čekali na pár cestujících, takže jsme vyletěli tak o hodinu později, pro mě to však znameno jediné, že už jsem veděla, že z Londýna do Prahy budu letadlo chytat hodně špatně. Ten sedmihodinový let utekl rychle, spala jsem, koukala na film o Amy Winehouse a poslouchala písničky. Do Londýna jsme dorazili v 10:22 a letadlo mi letělo v 10:30, takže jasně, že mě uletělo. Šla jsem si zařídit novou letenko a musela jsem si tedy počkat 3 hodiny na další let. Do Prahy jsem dosedla v 6 hodin.

Vyzvedla jsem si kufry a už jsem pádila "no šla velmi pomalu, protože jsem táhla milion kufrů" do haly, kde na mě čekali rodiče. Samozřejmě, že jsme si všichni pobrečeli, přece jen to byl rok. A uvědomila jsem si, jak jsem strašně ráda, že jsem doma. Doma na mě čekala ségra a neteř. A naše malá mě tak objala, až mě rozplakala. Je teď strašne veliká, za ten rok hrozně vyrostla a je i taková už správná chytrolínka. Rozbalila jsem si dárek od ségry k Vánocům a byly to puzzle New Yorku, které složila a nechala zasklít.

V čtvrtek jsem se jela podívat za babi a dědou.
V pátek jsem odpoledne jela do obchodního centra, protože jsem si musela zase zařídit paušál a koupit iphona, kterého jsem musela rodině vrátit, ale já už jsem si na něj tak zvykla, že už nic jiného nechci. Domů jsme přijeli pekně pozdě, takže jsem měla asi 30 minut se připravit na maturák, kterýměla moje kamarádka Simča maturák a moc jsem si to s kamarádkama užila. Jak bylo skvělé je viděť. Měla jsem trochu strach jaké to bude s kamarádama a je to jako kdybych nikdy neodjela. Maturák byl krásnej a Simonce to moc slušelo. A my se parádně bavili.
V sobotu jsem se jela podívat za babi a tetou.

Teď mě čeká spoustu zařizování, musím na zdravotní na úřad práce.

How saying goodbye is so so hard...

6. ledna 2016 v 13:48 |  12. měsíc
4. ledna měla probíhat Goodbye dinner, rozlučková večeře, ale nakonec se z toho vyklubala před-rozlučková, protože všichni se ještě rozhodli za mnou dorazit 5. ledna v úterý, v den odletu, do Starbucksu. Nakonec jsem se tedy jen loučila s Julií (z Polska), s Robin (z Jihoafrické republiky) a Danielem (z Kolumbie). Julie byla první au-pairka co jsem potkala v Chappaquě a vzala mě na první meeting, s Robin nikdy nezapomenu na naše zpívání Taylor Swift v autě (možná, možná video přidám) a Daniel, náš sladký Daniel :)

Večer jsem se musela rozloučit s host dadem a děcka, já se normálně rozbrečela aboslutně jsem s tím nepočítala, protože ano byl to můj HD a bydlela jsem s ním po jednou střechou rok, ale zase tak moc časo jsem ho neviděla, když chodí do práce, když já spím a vrací se, když já odcházím ven. Ale normálně jsem se rozbrečela. A od té chvilky to šlo se mnou z kopce. Šla jsem do pokoje a brečela a brečela a brečela....

A ráno se šlo pro poslení bagel a do starbucksu - první s kým jsem se musela rozloučit byl Angie z Brazílie, moje láska :), okey přiznávám, že jsem měla menší crush na začátku, ale stal se z něj takovej super kamarád a když upřímně lidi z Evropy a z Jižní Afriky jsou rozdílní s Angiem to tak nebylo. Byl to fajn kamarád a i když občas nějaké to drama přišlo, vždy se to uklidnilo...a Andree z Dánska, která mimochodem taky jede tenhle týden domů, protože šla do rematche a rodinu nenašla.

Pak dlouho nic (pozn. brečela jsem tak průběžně, i když jsem se neloučila) a pak přišlo rozloučení s Annou H z Německa, která jsem přiletěla teprve v červenci, takže by se nezdálo, že jsme až takové kamarádky, ale když ona je taková super duše a skvělá kamarádka a nikdy nezapomenu na naše úterní playdates, i když si děti spolu moc nehrály, ale co, my si mohly povídat :) nebo náš výlet na Niagáry. Kevin, Anny přítel mi viděl, tak jel domů pro Kinder čokoládky, abych měla něco na zahnání smutku.

Další na řadu přišel Erwin, který před 12 musel jet vyzvednout svého host kida, no to už jsem prostě nezvládala brečet a přišli k tomu takové ty hrozné vzkyky :D to jsem ale podrobná co. Erwin, moje zlato australský, prostě on tu byl jako jeden z těch první, proto jeden z mých největších kamarádů. A to jsem si s nim už prožila loučení dvojí, když jel domů (ehm...na dlouhé povídání), ale nikdy to tak nebolelo, protože já jsem pořád zůstávala, obklopená kamarády. Erwin mi slíbil, že mi domů pošle dárek, tak to jsem moc zvědavá.

12:30 a můj čas jet se blížil, ale já prostě nechtěla, aby hodinky tenhle čas ukázaly, bohužel ukázaly. Jako první přišla na řadu Anna, moje Anna, ta stará Anna z dredama a ta nová Anna z krátkýma vlasama co je tak moc roztomilá. To ona se mnou přiletěla ve stejný den a jaký mi jsme si prožily trapné začátky. V autobusu z tréninkové školy, jsme si pomálu neměly co říct a teď patří k mým nejlepším kamarádkám. Dostala jsem také od ní dopis na přečtení v letadle. Další na řadu došel Marc. Marc je taková moje epizoda sama o sobě, ale to tu nechci řešit. Dostala jsem od něj čokolády a další dopis do letadla, kde část napsal dokonce v češtině :) cutie. Amanda z Austrálie přišla další na řadu, jak já jí mám ráda, protože je svá, a nedá si nic líbit a nebojí se něco říct. Pak jsem řekla ahoj Kevinovi, který je absolutně jiný, než co by si o něm lidi myslely a já jsem tak ráda, že zrovna chodí s Annou H. A Charlotte.

Flo a Thea, tahle dvojka byla moje na závěr, protože doma u mě nikdy nebyl, tak jsem ještě do 2 jela k Thee. Jasné, že loučení s Theou bylo hrozné, přece jen ona a Anna jsou mé nejlepší kamarádky, na život a na smrt. A pak mě Flo, můj nejbližší kamarád z Dráždaň, u něj se nebojím, že by jsme se neviděli, Dráždany jsou opravdu kousek. Ale přece jen nám pár slz uteklo.

Domů jsem dorazila ve 2 a moje HM dorazila se Z, no a jasné, že mi pár slz ukáplo, protože Z prostě byla nejroztomilejší a tak trochu nechápala co se děje. Odvezly mě do White Plains k hotelu, ve kterém mě vyzvedával shuttle a vezl mě na JFK, letiště. Jasná, že jsem brečela a fňukala celou cestu na nádraží, že mě spolujezdkyně (jedna) měla asi dost, ale co. Na závěr jsem byla ráda, že jsem cestou na letiště viděla skyline (jak to říct česky -linii New Yorku ??) nevím....

Teď přidám ty hrozné, ubrečené fotky, ale co, o tom to je.



Z loučení ve Starbucksu

Silvestr v New York City

4. ledna 2016 v 20:24 |  12. měsíc
Jak já se těšila na Silvestr, který prožiju v New Yorku. Měla jsem takové dva plány a) jít do klubu b) jít na Times Square a mrznout :D haha, asi víte co vyhrálo. Díky promoterům jsme celá naše parta koupili lístky do klubu/baru na 33. ulici za 110 dolarů (nebylo to nejlevnější), jestli to stálo za to taky nevím, protože klub byl opravdu malej, ale já si to neskutečně užila, protože jsem byla s kamarádama.

Takže můj den začal tak, že jsem od 8 do 11 pracovala. Pak jsem si šla dát sprchu a ve 12 už mě vyzvedávala Barča s Annou. Jelo se nakoupit nějaké to občerstvení, protože jsme se všichni připravovali u ní doma. Okolo 5 pak přijel Flo a Thea. Všichni jsme se začali čančat (kromně Floa) a vlak do City nám odjížděl v 7:10, takže času bylo dost, ale samozřejmě jsme v závěru nestíhali. Všichni jsme se sešli na nádraží a i moje Thais (z Brazílie), která tady s náma byla nějakých 5. měsíců, ale pak šla do rematche a teď bydlí v Bostonu.

Do klubu/baru jsme dorazili kolem 9 hodiny a upřímně jsem čekala trochu víc, protože klub byl opravdu malej, jen taková delší místnost, fakt nic velkého, pak po schodech nahoru, tam byla ještě jedna místnůstka s jedním gaučem!! a terasa, ze které jsme prý měli vidět spadnutí koule na Times Square, se nekonala, teda terasa byla tak pro max 50 lidí, ale koule nebyla k vidění, ale zato byl parádní výhled na Empire State Building, to pak uvidíte na fotkách.

Hudba taky stála za prd, ale víte co, já si to užila i tak, protože tam byli všichni, úplně všichni kamarádi a tím pádem mě to za to stálo. ps...měli dobré šampáňo :D
My jsme připraveni ↑
Cesta vlakem ↓

Aline (Anny H. kamarádka), Eliseu (Thais přítel), Thea, Erwin, Thais, já, Amanda, Flo, Angelo
Anna H, Anna K, Barča a Kevin

Domů jsme přijeli kolem 2, proč nechci psát. Já, Barča a Flo jsme si povídali asi do 5 hodin a já už vstávala v 9, protože jsem prostě nemohla spát. Okolo 12 jsme si dali snídani. A Flo mě pak okolo 5 odvezl domů, protože už v 6 jsem začínala pracovat do 11.

Poslední týden jako au-pair v USA

4. ledna 2016 v 19:57 |  12. měsíc
Pondělí - Anna (z Rakouska) se mi konečně vrátila domů (trávila Vánoce u prarodičů v městě asi 2 hodiny ode mě), takže hned ráno jsme šli na bagel (náš oblíbený) a pak do Starbucksu. Pracovala jsem od 2 do 6, pak jsem se šla připravit, protože můj kamarád Kevin (z Německa) slavil 21 a šlo se do restaurace Cheescake Factory. Anna (z Něm) a Kevin mě vyzvedli po 7 a už se jelo, na nádraží se vyzvedla Amanda (z Austrália). Poté dorazili další - zástup němců Charlotte, Natalia, Lena, Julia, Marc, z Rakouska Erwin a moje Thea z Dánska. Mezinárodní skupinka. K večeři jsem si dala kuřecí plátek s parmežánem a br. kaši. Jaká mňamina. Domů jsem dorazila kolem 12, protože jsme vezli Amandu do Bedfordu, kde bydlí (asi 30 minut od Chappaquy, kde já bydlím) :D Málem jsem zapomněla poznamenat, že na cestě domů začalo sněžit.



Úterý - ráno jsem se probudila kolem 10 a je lehce nasněžíno, nic velkého. Přišla jsem na to, že nemám auto, takže plány s Annou šli do pryč :) ale tak je pouze přesuneme na středu. Pracuju od 1:30 do 10:30, s tím, že až malou po 7 uložím, tak že začnu balit, abych přišla na to, jestli potřebuju ještě jeden kufr, jakože už teď vím, že jo :D

Středa - píšu článek 4. ledna a nějak si nepamatuji :D

Čtvrtek + Pátek - Silvester (článek napíšu zvlášť)

Sobota - v sobotu byl můj poslední pracovní den, pracovala jsem od 2 do 11. Bylo to náročné, ale já si to s malou užila.

Neděle - na naděli byla naplánovaná večeře na rozloučenou s rodinou. Začali jsme ve 4:30: jako první přišel na řadu dort, na kterém bylo napsáno Všechno nejlepší pro mého host dada, protože má 5. ledna a narozeniny a děkuju pro mě. Potom jsem si chvilku pohrála s malou a jelo se na večeři do restaurace Beehive, kde jsem si objednala kuřecí wrap (nic moc). Večer jsem nakonec ještě v 9 jela do Starbuckus, kde byli Amanda, Kevin, Anna, Jesper, Robin a Marc.



Před-poslední týden jako au-pair aneb Vánoční týden

29. prosince 2015 v 17:00 |  12. měsíc
Pondělí - v pondělí jsem pracovala od 2 do 10:30. Ráno jsem jela s Theou dokoupit rámečky a nechat vyvolat fotky, které budu dávat prarodičům. Thea nechávala tisknout velkou fotku rodiny na plátno. Poté se jela k T, kam dorazil také Erwin. Povídali jsme si, Thea balila trička a já photoshopovala hlavy :D necháváme si dělat na památku trička s hlavama našich kamarádů :D takže střihám ve photoshopu hlavy :D jestli to dává smysl. Pracovala jsem tedy od 2 a rychle to uteklo, protože malé nebylo nejlépe, takže jsme koukaly na pohádku, četly knížky, udělala jsem večeři. Malá měla hranolky a párek a já si k párku udělala br. kaši, protože už jsem jí dlouho neměla a měla na ní hroznou chuť. Jediný problém byl, že jsme měli jenom fialové brambory, takže kaše vypadala ve fialové barvě velice poživatelně :D :D. Malou jsem vykoupala a uložila. Rodičové měli firemní večířek a dorazili okolo 10.

Úterý - jsem pracovala od 2 do 6. Koukalo se na pohádky, dělaly se vánoční výrobky, četly se knížky, hrály se hry. V 6 jsem měla padla, tak jsem jela vyzvednou Theu a Brendu (z Kolumbie) a jelo se na večeři do Subwaye (sandwiche) a do kina na parádní film Sisters, na který prostě musíte jít. Takhle už jsem se dlouho nezasmála.

Středa - ráno se jelo s Theou vyzvednou dárky a směr Target dokoupit pár dárků, co jsem chtěla pro malou, balící papír, který mi došel. Stavěly jsme se pro bagel k obědu a ve 12 jsem byla doma. Začala jsem balit, ale tak mě to nebavilo, že jsem řekla, že to udělám večer. Začala jsem pracovat ve 2 a hned jsem začaly s host mom a holkou pracovat na sušenkách z burákového másla (vánoční). Ve 3 jsme měly hotovo a host mom šla do kanceláře cvičit. Našla jsem mezi hračkama krabici "Můj první vědecký kit", takže jsem vytvářely s malou krystaly a docela to byla sranda a zabralo nám to čas. Udělala jsem jí večeři a HM si to převzala. Večer jsem potom měla večeři s rodičema a poté jsem dobalovala dárky.

Jinak chci poznamenat, že Vánoce nějak prostě neřeším, absolutně nejsem ve vánoční náladě. Vánoce bez rodiny, prostě nejsou Vánoce.


Čtvrtek - Christmas Eve - jsem pracovala ráno od 8:30 do 2 a ve 2 se odjíždělo do Quensu (část NYC) k tetě mého HD na slavností večeři, kam se sjela celá část rodiny mého HD. Co se však nestalo? Tetě se stalo něco s trubkama, takže se musel volat instalátor a trvalo mu to spravit okolo 3 hodin. Takže z večeře nebylo nic, tedy alespoň pro nás, protože jsme jeli domů. Nakonec naší slavností večeří byla pizza od nás z restaurace, kterou jsme si dali v 8 hodin, uložila se malá a potom jsem pomáhala snášet dárky z půdy. Každej Christmas Eve si navzájem dávají ozdobu a já taky jednu dostala.
Pátek - Christmas Day - Dítko se probudilo v 7, takže se šlo ke stromečku a začala se rozbalovat. Já jsem svým host parents dala knížku plnou fotek mě a malé z celého roku a malé jsem dala krabici plné Mickey a Minnie věcí: obrovského Mickeyho, podložku, misku, flašku, pera, pastelky, puzzle, tabuly....a já dostala polštářek s fotkou mě a malé a v ponožce u krbu jsem měla čokoládky, lesky na rty a obálku s 200 dolarama, hurááá můžu zaplatit za extra kufr :D poté jsem pracovala od 9 do 1, protože se k nám ten den sjížděla celá rodina a kamrádi (24 nás bylo dohromady), takže HP museli začít vařit. Ve 12 jsem se šla připravit a v 1 začala najíždět rodina. Tak jako každá oslava, to žádná zábava nebyla :D takže v 5 už jsem přejížděla k Erwinovi, který uspořádal menší vánoční oslavu. Domů jsem dorazila v 1 a padla a spala...
Sobota - jako v Čechách i v Americe začínají po Vánocích šílený slevy. My, já, Thea (Dánsko) a Brenda (Kolumbie) jsem se rozhodly vyrazit koupit nějaké šaty na Silvestra. Po dlouhém pátrání jsem nakonec, když nám zbývalo 30 minut parkování našli jeden obchod se šatama - Social Appearance a obě jsme si koupily šaty. Fotka bude příští týden až udělám nějakej článek o Silvestru. Poté se jelo ještě do jednoho obchodu a trvalo mi "jenom" 15 minut najít parkovací místo v domě, protože byl totálně plný a tak 30 minut dostat se ven. Šílený, lidi blázní :D
Neděle - další nakupovací den, tentokrát jsme jely až do 30 minut vzdáleného Pallisades centra, který je šílený, 4 patra a obrooovský. Já si nakonec koupila jen něco málo v Zaře a Forever 21. Na závěr jsme si zašly do kina na film Joy do toho nejlepšího kina na světě :D to asi přeháním, ale kino má polohovatelná sedadla, takže paráda. Domů jsme dorazily až kolem 8.



Neděle - NYC

Kam dál